Ze Svatého Kopečku do Olomouce
Na sobotu jsem měla naplánovaný výlet na Svatý Kopeček a i když na to počasí v pátek ani v sobotu ráno moc nevypadalo, přece jen jsme se Sandy vyrazily a udělaly jsme dobře. Nádherně se vyjasnilo a skoro celou cestu nás doprovázelo sluníčko. Ráno jsme dojely busem na Kopeček, v 9 jsme vyrazily po modré značce podívat se na Kartouzku (zbytky kartuziánského kláštera) u Dolan. Cesta byla příjemná, jen na ušlapaných místech na lesních cestách byla vrstva ledu, tak to bylo občas krkolomné. Pokračovaly jsme do Nových Sadů, kde jsme se napojily na značku naučné stezky do Radíkova. V Radíkově jsme pokračovaly po zelené směrem k Lošovu. V lese se mi ztratila zelená značka, ale díky radě jedné paní výletnice, kterou jsme potkaly, jsem objevila značku modrou, která nás dovedla přímo do Lošova. Podotýkám, že já neznalec místního okolí jsem si s sebou nevzala ani mapku a spoléhala jsem se na rozcestníky a na kvalitní značení (a na své asi dost nekvalitní oči :-)), takže to, že se mi podaří zabloudit, bylo naprosto nevyhnutelné :-). No ale tam, kam jsem chtěla, jsme nakonec došly a protože bylo opravdu nádherně a zpátky na Kopeček se mi už vracet nechtělo a Sandy navíc pořád sršela energií, tak jsme na rozcestí u Lošova vyrazily dále po zelené do Velké Bystřice, kde jsme pokračovaly po žluté značce kolem řeky Bystřice až do Olomouce. Po krásném dni v přírodě se mi nechtělo jít pěšky přes Olomouc a taky už jsme toho měly obě se Sandy dost, tak jsme v Hodolanech sedly na tramvaj. Dost jsem se styděla, protože jsme byly obě zablácené od hlavy až k patě a ze Sandy se navíc linul nezaměnitelný smrad (našla si totiž po cestě pěkně odporné h…o, ve kterém se s obrovskou chutí vyválela a i přes drhnutí sněhem i vodou z potoka to z ní bylo cítit pořád). No a tramvaj, jak už to tak bývá, byla nacpaná lidmi k prasknutí :-). Domů jsme dorazily po půl páté. Provedly jsme důkladnou koupel, pak se Sandy nabaštila a zachumlala se do pelechu. Dvě hoďky si schrupla a pak už byla potvůrka zase u mě, ať jí házím míček a přetahuju se s ní….a to jsem si myslela, že už od ní budu mít po takové dlouhé procházce pokoj :-)….
Když jsem si to pak spočítala, zjistila jsem, že jsme zvládly ujít cca 20 km. Trošku jsem se bála, jestli jsem to nepřehnala, ale když jsem i večer viděla, jak je Sandy pořád akční a packy jí rozhodně nebolí, tak mě obavy přešly.
Takže příště vyrážíme na delší procházku znovu, protože to bylo moc fajn! Máme teď navíc od Whitedarťáků objednané potřeby pro dogtrekking (opasek, vodítko s amortizérem, postroj na dogtrek + dvě botičky, které jsou součástí povinné výbavy při oficiálním dogtreku), tak příště vyrazíme už pěkně po dogtrekařsku. Mám sice obavy, že s mým prckem budeme dost vtipná dvojka, ale co už :-).
Fotky z výletu najdete TADY.
