Víkend v Hostašovicích

V pátek panička utekla z práce o něco dřív, tak jsme mohly docela brzo vyjet ve dvou vlakem k rodičům na chalupu. Poprvé jsme díky "moc milé" průvodčí absolvovaly celou cestu vlakem s náhubkem, ale nereptáme, předpisy jsou předpisy, tak jsme alespoň potrénovaly nošení náhubku a Sandy byla moc šikovná - stačilo ji chvilku uplácet pamlskama (které teda bylo třeba prostrkávat tou drátěnou příšerností) a pak už náhubek úplně ignorovala. No ale tu kostičku, co jsem pro ni měla nachystanou do vlaku, si mohla sežvýkat až doma. V Hostašovicích byla jako vždy naprostá pohodička, setkaly jsme se se spoustou příbuzných, kteří malou jenom hladili a hladili, Sandy si mohla polehávat na svém oblíbeném "gaučíku" (pelíšek ve tvaru malého gauče, který jí vlastnoručně vyrobil taťka na vánoce) a protože bylo v sobotu krásně, udělaly jsem si pořádnou procházku po okolí. V některých záludných místech si Sandy vyzkoušela i co to znamená topit se ve sněhu, ale ten malý šílenec stejně do všech závějí skákal s radostí :-) (i když se z nich pak horko těžko dostávala - viz první fotečka ve třetím řádku níže). Potkali jsme i retrívra Dinga, se kterým se Sandy pořádně vyblbla a vrátily jsme se domů až po západu slunce. Po chvílích jsme pilně trénovaly na následující výstavní víkend - docela to šlo, tak uvidíme, jak to zas dopadne. V neděli dopoledne už tak krásně nebylo, tak nám ani moc nevadilo, že už musíme jet, abychom odpoledne stihly cvičák. Náhubek na tlamičce jsme opět zvládly, tak už s ním budeme jezdit pořád i v MHD, ať už máme pokoj od veškerých konfliktů (snad......ono když se chce, tak se vždycky něco najde:-(.....).

Ale víkend byl moooc fajn a určitě si to zase zopakujeme :-). Máme i pár foteček, ale bohužel na všech překáží dlouhá černá šňůra (stopovačka). Ale poctivě trénujeme, ať se té šňůry brzo zbavíme (doufám!).