Heroltice 4.-7.3.2010

 Ve čtvrtek odpoledne jsme se Sandy vyrazily na dlouho plánovaný prodloužený víkend do Heroltic u Tišnova, kde Škola pracovní a zábavné kynologie pořádá různé výcvikové víkendové a táborové akce pro pejsky. My jsme se vypravily na Víkend pro štěňata a začátečníky.

A dojmy jsou veskrze pozitivní. Bylo to tam opravdu moc fajn. Rekreační areál Brněnka je pro takovéhle akce jako stvořený - velký ohrazený prostor s chatkami, protékajícím potůčkem a skvělou obsluhou a kuchyní. Byli jsme ubytovaní v hlavní budově, protože chatky nejsou vytápěné a bylo kolem nuly, ale i tak to bylo super. Plánuji, že pojedeme se Sandy do Heroltic znovu, ale tentokrát někdy v létě, abychom si mohly užít i výhod chatičky.

Přijely jsme ve čtvrtek večer, ubytovaly jsme se, dostala jsem vynikající večeři a po ní byla informativní schůzka, na které jsme se dozvěděli, co nás čeká další dny. Sandy mezitím řádila s pejskama (ti v rámci areálu můžou všude na volno) a to od začátku až do konce pobytu. Další dny probíhal vždy dopolední a odpolední výcvik. Hlavním tématem byla chůze na vodítku a přivolávání, později sedni, lehni, odložení a aport. Věděla jsem, že hlavně v přivolávání máme dost velké mezery - pokud jsou někde kolem pejsci, tak panička není vůbec zajímavá i kdyby se na hlavu stavěla. Ale myslím, že se to tady docela zlepšilo. Taky jsme měli soutěž o co nejlepší pochvalu pejskovi, takže jsme se předháněli v co nejpitvornějším a nejveselejším chválení  vysokým hláskem – samozřejmě pejsci v tu chvíli museli být zavření na pokojích, nebo by se z toho zbláznili :-).

V sobotu odpoledne jsme zkoušeli chůzi po různých pro pejsky netypických površích a věcech, takže se zkoušelo s pejskem chodit po surfovém prkně, po přepravkách, po kladině, po áčku z matrací a průhledného pletiva, probíhalo se tunelem (s tím mělo hodně pejsků problém), přecházelo se po houpačce, probíhalo se kruhem s třásněmi atd. atd., super to bylo. A já si tak i ověřila, že mám agiliťáckou hafinu, protože pro ni nebylo nic problém. Na závěr jsme se ještě každý páníček se svým pejskem projeli po areálu ve vozíku taženém čtyřkolkou. Psíci byli vyjukaní jak to se všema skákalo, ale v páníčkově náruči (nebo taky při zalehnutí paničky jako Beník od Evči :-)) se žádný nebál.

V neděli dopoledne jsme měli takové sranda závody, kde jsme si měli ověřit, co se pejsci naučili. Takže jsme procházeli slalom s psíkem na vodítku a v ruce se lžičkou a na ní cibulí, která samozřejmě nesměla spadnout. Pejsci co nejrychleji probíhali "minovým polem" (posetým kousky párků) na přivolání za páníčkem – to většina pejsků zvládla úplně s přehledem, ani si těch párků v té rychlosti, aby byli co nejdřív u páníčka, nevšimli (včetně Sandy! :-)). Potom jsme se měli pokusit jen za pomoci slov a posunků udržet pejska ve vyhrazeném prostoru, zatímco kolem běhala trenérka Jana a vysokým hláskem se je snažila přivolávat (to se nám taky moc povedlo! Sandy se sice tvářila, jako že by ráda odešla, ale vydržela skoro celý daný limit na místě:-)), následovala jízda s pejskem na trakaři a závěrečné vyhodnocení a rozloučení.

O pauzách mezi cvičením si Sandy hrála s ostatníma pejskama, lítali většinou jak šílení po areálu :-), a hodně času mezi cvičením taky prospala, protože byla úplně vyřízená.

Já jsem se tam setkala a pokecala se spoustou milých lidiček a jejich moc fajn pejsky, takže celkově to bylo bez chybičky. V sobotu večer jsme také každý dostali diplom a slovní zhodnocení od Pavla Bradáče, jak se nám dařilo a nedařilo a jak pokračovat v dalším výcviku a v životě s pejskem.

No prostě moc se mi tam líbilo a hodně nám to dalo, takže se tam určitě chystám znovu.

 V neděli po obědě jsme vyrazili směr domov a protože v čase za deset tři jsem projížděla kolem našeho cvičáku a bylo krásně a Sandy byla docela odpočinutá po cestě, tak mi to nedalo a ještě jsme si zašly na hoďku zacvičit. Z naší začátečnické skupinky jsme opět dorazily jen já se Sandy a berňačka Glorie s paničkou, tak cvičení probíhalo celkem v klidu. Zem byla už docela suchá, tak to cvičení i chvílema docela šlo.

Po návratu domů Sandy lehla a chrněla a chrněla…a panička taky :-). Bylo to náročné pro nás obě.

Fotografie máme na rajčeti.