Cvičák VIII

 V neděli jsme se na cvičáku opět skvěle předvedly. Na to, že už příští týden máme poslední hodinu našeho tříměsíčního kurzu, tak to teda opravdu nic moc. Je pravda, že je potřeba se Sandince věnovat poctivě každý den a každé vynechání se hned projeví. Takže po minulém rozmazlovacím víkendu u rodičů a po třech dnech mého pobytu v Praze se žádné zázraky nedaly očekávat (Sandy se ale měla báječně! nikdo ji nedrezúroval :-)).

Účast je na cvičáku čím dál nižší, tentokrát jsem tam z naší začátečnické skupinky byla sama a ze skupinky pokročilých taky jen jedna holčina, tak jsem cvičily společně. Teda ona se svojí labradorkou cvičila, my se Sandy jsme se o to jen horko těžko pokoušely. Sandy opět zajímali jen psi a já jsem jí byla naprosto ukradená. Holt je to pes smečkový, jak mi neustále připomíná Míša, ale nějak se s tím v poslední době nedokážu srovnat. Takže mé rozhodnutí koupit si druhého hafíka už je pevné, teď jen vystihnout správný čas. Sandy bude šťastná a třeba nakonec díky konkurenčnímu boji bude i víc poslouchat. Když jsme samy, nemáme nejmenší problém a většinu cvičákových cviků zvládá předpisově. Ale na cvičáku se jí v poslední době prostě nechce. Takže když v dubnu začne další kolo kurzu základní poslušnosti, nejspíš se opět se vší hanbou přihlásím do začátečníků, protože přestat s tím nechci, ale zároveň v pokročilých nemáme teď aktuálně co dělat. Podle instruktorky se rozhodne až příští neděli, kdy budeme mít i nějaké rádoby zkoušky, ale já už vím teď jak dopadneme. Ne že bych té své hafince nevěřila, ale v tomhle si jsem docela jistá.

 Navíc mě hodně zklamal olomoucký Kirican. Strašně jsem se tam těšila na agility, protože si myslím, že by to bylo to pravé pro budování ještě lepšího vztahu se Sandy, ale kurz pro začátečníky je v pátek dopoledne. Super doba pro pracujícího člověka :-(. Měli zřejmě spoustu zájemců a tak se jim tímto způsobem podařilo řadu z nich (včetně mě) vyeliminovat :-(. A kdybych měla někam za agility dojíždět, tak to dlouho nevydržím, znám se.

Tak snad toto mé období deziluze bude brzo pryč a budu naprosto smířená s tím, že nebudu mít tak dokonalého bígla, jako o nich čtu na všech možných internetových stránkách a agility teď taky prostě dělat nebudeme (ale třeba to ještě někdy v budoucnu vyjde).

A i přes všechnu svoji tvrdohlavost (se kterou jsem počítala od začátku, ale hůř se s tím teď v reálu smiřuje) je Sandy to nejúžasnější stvořeníčko pod sluncem a za nic bych ji nevyměnila.