Canicross

Canicross je vlastně úplně jednoduše běh se psem v zápřahu. Řadí se mezi indviduální musherské sporty (běhy psích spřežení) - stejně jako bikejöring (jezdec na kole se zapřaženým psem), skijöring (běžkař se psem), scooterjöring (člověk na terénní koloběžce v zápřahu se psem).

Při závodech se canicross řadí do kategorie sprint, většinou to znamená běh dva dny po sobě (nebo v rámci jednoho dne dvakrát) 2-7 km (nejčastěji kolem 5 km a v obou případech stejná trasa). Běhá se převážně v poměrně členitém terénu, běžec je vybavený speciálním sedákem, na kterém má pejska připevněného šňůrou s amortizérem (pro ochranu páteře psa) dlouhou cca 2 m v natažení a pejsek má postroj, který by mu měl dobře padnout a nepřekážet v pohybu.

Princip canicrossu spočívá v tom, že by pes měl od startu až do cíle běžet před běžcem, naplno táhnout, reagovat na povely, kdy kam zahnout, z jaké strany oběhnout jiný závodní tým, popřípadě aby zpomalil při seběhu z prudšího kopce. (převzato z www.behej.com)

Canicross a my

To, co nazývám takovým vznešeným názvem, je v našem případě se Sandinkou pouze trošku rychlejší forma procházky, o žádné pořádné běhání zatím nejde :)

Canicrossovou šňůru, postroj a sedák už doma máme, tak nám v tom začít s běháním nic nebránilo. Zatím nás to docela baví - tedy paničku to docela baví, Sandy spíš jen útrpně pobíhá vedle ní, raději by si jako správný bíglík čmuchala po zemi a hledala a zkoumala stopičky. A o žádném Sandinčině tahání, které by mělo být nedílnou součástí canicrossu, nemůže být řeč :) ke konci vícekilometrové trasy to už je spíše naopak. Tak uvidíme, jestli u toho vydržíme. Obě máme co vylepšovat.

Tak po mnoha pokusech společného běhání jsem zjistila, že to Sandy neuchvátilo, tak jí v poslední době moc netrápím a jdeme si zaběhat společně pouze občas.