ZDE JSOU LVI 2.-5.6.2011
Poprvé jsme si vyzkoušely dogtrek v délce long a jsem nadšená, že se nám jej podařilo dojít!
Dogtrek se konal na Osoblažsku, zázemí jsme měli v Dívčím Hradě v kempu Stonožka. Oficiálně měl mít délku 98 km, ale po přeměření na několika GPS měl nakonec délku 104 km. Opět jsem potkala spoustu fajn lidiček, zázemí a organizace neměla chybu. Dokonce jsem po cestě narazila dvakrát na "živou kontrolu", kdy organizátorka Líba rozvážela potkavším dogtrekařům občerstvení ve formě piva, kofoly, rizota :). Trasa byla taky moc pěkná, i když bylo dost asfaltu, krajina Osoblažska je moc krásná. Trať vedla přibližně následujícími místy:
Dívčí Hrad - Liptaň - Město Albrechtice - Česká Ves - Hynčice - Valštejn - Kraví hora - kolem Vojtova pramene - Jindřichov - polské hranice - Bartultovice - Vysoká - Hlinka - Rylovka - Pavlovický rybník - Osoblaha - Bohušov - Fulštejn - Kašnice - Rusín - Hrozová - Koberno - Dolní Povelice - Dívčí Hrad
Vyrazila jsem se Sandy v pátek ráno v 7:22 a první den se nám šlo docela pěkně. Většinu dne bylo zataženo, tak to bylo pro chůzi moc fajn. Troufla jsem si i pár kilometrů běžet. K večeru se nám podařilo společně s Ilčou, Honzou a jejich úžasnýma fenečkama samojeda dojít do vesnice Bartultovice s hospodou, kde vařili až do desíti (asi na 57. kilometru), tak jsme si dali teplou večeři a s Renčou, Pavlou a Oldou, co se chystali ještě pár kilometrů popojít, jsem vyrazila dál. S Renčou a její fenkou Bessy jsme to kvůli obrovské únavě před půlnocí zapíchly na okraji pole u cesty. Hafiny nás celou dobu, co jsme se pokoušely spát, hlídaly - tzn. pořád štěkaly když něco uslyšely (hlavně Sandy samozřejmě), tak jsme spánku moc nedaly, ale nohy si aspoň trochu odpočinuly. Kolem půl 5 jsme se vzbudily a kolem 5 jsme vyrazily dál. Celý druhý den jsme už šly s holkama společně. Už od rána byl děsný hic, což se hodně podepsalo na našem tempu. Nechtěly jsme odvařit pejsky, kteří chůzi na rozpálených cestách bez stínu těžce nesli, takže kdykoliv jsme po pár kilometrech narazily na stínek nebo na vodu, odpočívalo se. A to docela dlouho, většinou skoro hodinu. Takže i když jsme za první den stihly našlapat asi 65 km, druhý den jsme stejně dorazily až večer asi kolem 19 hod. A protože Sandy byla totálně zničená a já měla ještě nějaké plány na neděli a taky jsem se hodně těšila na vlastní postel a sprchu a hlavně na přítele, tak jsem se rozhodla odjet už ten večer. Pobalila jsem věci, rozloučila se a hurá domů. Sice jsem se musela hooodně soustředit na řízení auta, ale dojely jsme v pořádku a po příjezdu k přítelovým rodičům na mě i Sandy čekala úžasná večeře :).
Dogtrek jsme nakonec ušly za 35 hod 42 min na 6.místě z desíti v naší kategorii. Umístění pro mě ale není až tak důležité, nejdůležitější je pro mě ten dobrý pocit, že jsme to se Sandy společně zvládly a zjistila jsem, že 100 km není až tak nepřekonatelných. Dokonce ani nohy mě moc nebolely, toho jsem se před dogtrekem dost bála. A největší obavy jsem měla z toho, jestli to zvládne Sandy, ale i když už poslední kilometry dost protestovala, statečně (a odevzdaně) došlapala až do cíle. Je to moje šikulka.
Opravdu skvělý zážitek!
Na fotky se můžete podívat TADY.
A tady je jedna naše fotka od Renči:
Diplom:
